Část první - Návštěvník

23. října 2008 v 19:59 | Jedna z majitelek |  Návštěvník (RH)
Je to jen povídka navíc, zasazená do děje....někdy v době, kdy je Marian uvězněná na hradě. Snad se bude líbit. Piště komentáře, ať vim, jak na to jsem s psaním:o).
Je trošku delší, takže pokračuje povídkou "Plán"...



Bylo už pozdě, když se Marian vrátila do svého pokoje. Zavřela za sebou dveře a opřela se o ně. Další den na hradě, další den předstírání... další den bez Robina. Převlékla se do nočních šatů, chvíli se dívala z okna a pak šla k posteli. Pod polštářem zkontrolovala malou dýku, kterou tam měla, kdyby se k ní někdo zkoušel vloupat, a pak si lehla.
Náhle uslyšela zvláštní zvuky. Pod polštářem nahmatala dýku a pevně ji chytla. Ozvala se tlumená rána - někdo dopadl na podlahu. Postava šla blíž a blíž k posteli. Marian se otočila a zaútočila.

"Ššš..." Robin ji na poslední chvíli popadl za zápěstí: "Myslel jsem, že už spíš." Podívala se po něm tázavým pohledem. "Prosím?" zeptala se. "No, chodím sem noc co noc, abych tě viděl..." usmál se a dodal: "... aspoň ve spánku." Marian se na něj usmála a beze slov ho políbila a zívla. "No tak já půjdu. Dobrou noc, lásko moje." Dal jí pusu na čelo a otočil se. Když seděl na okně, podíval se na ní. Už spala. Seskočil a odešel.
"Robine?" Marian se probudila a znovu zašeptala jeho jméno. Už tu nebyl. Potom se otevřely dveře. "Dobré ráno, Marian. Proč se usmíváš?" "Dobré ráno, Guy. Zdál se mi krásný sen." "A o čem byl?" "Ani nevím." zalhala dívka a vstala.
Další dvě noci zůstala Marian vzhůru a čekala na Robina. Povídala si s ním a on vždy po půlnoci zmizel.
"Zůstaň tu se mnou." řekla, když se zase Robin chystal k odchodu. Chytila ho za ruku a přitáhla k sobě. "Prosím." Sedl si a ona ho začala líbat. Pohladil ji.
"Ale ne." Začínalo svítat. Podíval se na její nahá záda a začal se oblékat. Pak jí políbil na rameno a rychle odešel. Když Marian ucítila jeho polibek, lehce se usmála. Po chvíli vstala a také se oblékla. Nahle někdo zaklepal na dveře.
"Marian, jsi vzhůru?" "Ano." odpověděla. "Chytli jsme Hooda. Jsi v pořádku? Mohu dál?" Marian Gisborneovým slovům nemohla uvěřit. "Moment, jen se obleču." zalhala. Alespoň tím získala trochu času. Pak ji ale něco napadlo. Rozházela šperkovnici i šatník, popadla dýku, kterou měla pod polštářem, a jeden náhrdelník. Obojí si schovala do rukávu a zavolala Gisborna. "Jsem v pořádku, ale myslím, že mi něco vzal." "A co?" zeptal se Gisborne. "Náhrdelník a jinak asi nic." řekla, zatímco naoko hledala. "Mohu za ním jít? Je ve vězení, že ano?" "Ano, to je. Proč?" "Využila bych svého ženského šarmu a vzala bych si šperk zpět." řekla a spiklenecky se na něj usmála. Gisbrone ji tedy doprovodil do vězení a ona chvíli přemlouvala (a nakonec přemluvila), aby ji nechal s Robinem o samotě.
"Omlouvám se. Je to moje chyba, že jsi tady." řekla, když se ujistila, že je nikdo neslyší. "Ne, není!" začal se hádat Robin, ale Marian ho přerušila: "Na, tady" a podávala mu dýku, "zatím ještě nevím, na co bys ji mohl potřebovat, ale kdyby se naskytla šance, že bys mohl utéct... a tohle..." ukázala na náhrdelník v druhé ruce, "... o tohle se hádáme. Neptej se, ale chci, abys mi to vrátil." Zbojník si od ní vzal oba předměty a kývl na znamení, že to chápe. Schoval dýku a rychle ji políbil. V tom ale zaslechli, jak přichází Gisborne. "Hoode, dej - to - sem!" začala Marian divadýlko. Nastavila ruku a upřeně se dívala Robinovi do očí. On její pohled opětoval, pomalu zvedl ruku a náhrdelník jí položil do dlaně. "Děkuji." řekla naoko chladně a odešla z cely. Ještě se otočila a mrkla na Robina. "Vše v pořádku?" zeptal se jí Gisborne. "Ano." "V poledne je poprava. Jsem si jist, že přijdeš... Marian?" "Ach... jistě" odpověděla a poodešla. Pak se znovu otočila. "Guy, mohu se ještě projet? Potřebuji se uklidnit.". Souhlasil.
"Muchi! Djagu! Kde jste kdo?" Marian přijela do lesa, jak nejrychleji mohla.
"Á! Tady... honem. Robin je ve vězení. V poledne ho chce šerif nechat popravit. Nevím, co mám..." "Klid. Uklidni se. Mluv pomaleji." snažila se ji uklidnit Djag. "Jak se tam dostal?" Marian jen mávla rukou: "To není hlavní... Tak mi pomožte, vážně nevím, co mám dělat." "Dobře, dobře. Ale uklidni se, však mi něco vymyslíme, ano?" řekla saracénka. Vyděšená dívka kývla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mary-jain mary-jain | Web | 5. listopadu 2008 v 21:16 | Reagovat

good:D más talent:D:D:D

2 Angel or Devil - Webmaster Angel or Devil - Webmaster | 7. listopadu 2008 v 20:02 | Reagovat

díky:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama