Část druhá - Plán

23. října 2008 v 20:08 | Jedna z majitelek |  Návštěvník (RH)
Povídka byla dlouhá, tak jsem ji zkrátila...a tady je pokračování...







Marian seděla vedle Gisborna, po jeho druhé ruce seděl šerif. Robin stál na popravišti vedle kata a narozdíl od Marian vypadal klidně. Někde v davu se proplétali Much, Will a Malý John. Djag převlečená za služku nabídla šerifovi mísu s ovocem. Vzal si jablko, ani se na ni nepodíval. To samé udělala i u Gisborna, ten však odmítl. Marian ale napodobila šerifa. Potom mezi lidmi našla Willa a sledovala ho. Když se setkali očima, zhodnotil situaci a po chvíli na ni kývl. Pochopila. Kousla do jablka a hned do vyplivla. "Oh... pomoc. Je mi mdlo." a sesunula se za židle. Pak to šlo podle očekávání. Šerif odhodil jablko a začal se starat, zda on sám není otrávený, Gisborne klekl vedle Marian: "Marian!". Toho využili zbojníci. Malý John praštil kata a ten padl k zemi. Will a Much odvedli Robina. Služka - Djag podala Gisbornovi vodu: "Myslím, že by se slečna měla napít a vy postarat o vězně... pane." otočila jeho pozornost k Robinovi, který už byl za branami. Využila toho, že se za ním (marně) rozeběhl a sama utekla.
Marian už byla u sebe v pokoji. Gisborne se za ní ještě přišel podívat, jestli je v pořádku. Teď ale klepal někdo jiný. "Dále..." ozvala se Marian. Do dveří rázně vešli dva strážní a za nimi šerif. Dívka se uklonila a zeptala se: "Co se děje, můj pane?" "Nech si toho pána a přestaň s tím divadýlkem!" otočil se na stráže: "Chopte se jí! A za mnou!". Marian nestihla nic udělat. Šerif vedl strážné a lady Marian do vězení.
Tam už byl uprostřed místnosti připraven stůl. "Takže, " začal šerif, zatímco muži v brnění pokládali bránící se Marian na stůl, "milá lady Marian. Mám na Vás pár otázek a Vy mi na ně jistě odpovíte. Ale nelžete mi, nebo..." a podíval se na stráže. Oba měli v ruce nůž. Rozžhavený nůž. Jeden z nich na šerifův pokyn (kývnutí) řízl Marian do nohy nad kotník. "Áu!" začala se zmítat dívka a do očí ji vhrkly slzy. Nevěděla, jestli ji víc bolí to říznutí nebo pálení. "Pomohlas´ Hoodovi utéct?!" "Ne!" zalhala Marian, ale její "ne" následovalo hlasité "au". "Nelži ty..." a pokynul strážným. "Ááá!"...
Marian měla tváře i vlasy zmáčené slzami a pořezané nohy jí krvácely a pálily. "Jděte!" zakřičel šerif na dvojici v brnění. Je po všem. Konečně... Ale Marian se mýlila. Šerif ji chytl za vlasy a vytáhl ji do sedu, "Takže slečinko..." stiskl v dlani její bradu "... tohle mě přestalo bavit. Ty si prostě nedáš říct." pustil ji a uhodil ji hřbetem levé ruky, na které měj prsten s orlem - znakem Černých rytířů. A znova. A zas. Marian mu nechtěla udělat tu radost, že vykřikne bolestí. "Au!" řekl šerif. "Moment." ozvala se lady, "Neměla jsem to říct já?". Tentokrát facka přilétla zprava. Marian se zaleskly oči.
"Ptám se naposledy... ty a Hood... co všechno jsi mu už řekla?!" "Nic. Říkám to pořád." řekla polohlasně Marian. Ale šerif ji uhodil tak silně, až se jí podlomila ruka, o níž se opírala a ona dopadla hlavou na tvrdý stůl. "A já zas pořád říkám, že mi lžeš!" dodal a odkráčel.
Bylo už pozdě v noci, když se Marian probrala z bezvědomí. Nohy měla pořezané, ale krev už zaschla. Vlasy měla slepené krví. Moment! - Krví? Dotkla se levé tváře. Sykla bolestí. Pod okem měla ránu od šerifova prstenu, ale ta už také zaschla. Slezla ze stolu. Sotva se udržela na nohou, ale sebrala všechny síly, vyšla potají z hradu (což nebylo těžké, neboť všichni spali) a vydala se k Sherwoodu.
Stála na rozcestí. Kdyby šla doprava, půjde rovnou do tábora, ale je to delší. Půjde-li doleva, je nedaleko jedna z Robinových pastí. Ano. Doleva.
Marian odpočítala stromy od velkého kamene a větší větví dala past do pohybu. "Prosím, ať to vyjde. Robine...". Sedla si na kámen a čekala. Zanedlouho přišel Robin zkontrolovat, co dalo past do pohybu. "Marian... jsi to ty?" Dívka se zvedla: "Robine?". Chtěla mu jít naproti, ale byla příliš vysílená. Omdlela.
"Marian!"
"Djagu, pomoz mi prosím." "Bože, Robine, co se jí stalo?", zděsila se saracénka. "Já... já nevím... dostane se z toho? Pomůžeš jí?" "Jo, myslím, že bych mohla." odpověděla. Djag donesla pár bylinek, dvě misky (jednu s vodou), kámen a kus látky: "Na, umyj jí to. Pak vyměň vodu a dávej jí obklady na ten obličej. Robine!". Ale on ji nevnímal. Díval se Marian do obličeje jakoby čekal, že se každou chvíli probudí. "Robine!" "Jo... jo... rozumim.", odpověděl duchem nepřítomen. Očistil jí rány na nohou a šel vyměnit vodu. Když se vrátil, byla už Marian vzhůru. Usmála se na něj, ale hned zavřela oči a sykla bolestí, protože jí Djag mazala nohy nějakou mastí. "Buď u ní, Robine. Dojdu pro obvazy.". Kývl. Pak si klekl k Marian a namočil cár látky do vody. Přiložil jí ho na ránu pod okem. Bolelo ji to, ale neřekla nic, jen zavřela oči. "Páni. Koukám, že máme návštěvu. Kdo vás tak zřídil slečinko?" To byl Much, který právě přiběhl z lesa. Marian si sedla. "Lady Marian. Proboha, co se vám stalo?" "Šerif." odpověděla, "On... mučil mě. Kvůli Nočnímu hlídači, vám, kvůli dnešku... jak Robin utekl. Myslí... myslí, že jsem s vámi." "Ale ty jsi." vložil se do toho Will. "Ano, ale to on neví." obořila se na něj Marian. "A ani nemusí..." dodal Robin. Djag, která mezitím obvazovala Marian nohy se zeptala: "No ale co bude s Marian teď? Ví to Gisborne? To, co ti udělal šerif?" "Ne... myslím, že ne." odpověděla Marian, "Každopádně se tam musím vrátit!" řekla a postavila se. Vzápětí ale zavrávorala a ztratila rovnováhu. "No, myslím, že to počká.", řekl Robin, když ji chytil do náruče. "Bude muset! V tomhle stavu tě nikam nepustím. Musím se o tebe starat, protože ty rány se budou hojit dlouho." řekla saracénka. Robin kývl. "No nic..." začal John, "... já jdu spát. Co vy?" a zívl.
Ostatní, až na Robina, ho následovali.
"Robine... Budu se musit vrá..." začala znovu Marian, ale Robin ji přitiskl prst na rty: "Zůstaň tu se mnou." řekl se šibalským úsměvem to samé, co Marian jemu předchozí noc, a políbil ji. "Dobrá." usmála se a pak si lehla a udělala mu vedle sebe na posteli místo, "Tak si pojď lehnout.". Když to udělal, se slovy "dobrou noc" do pohladila na tváři a zavřela oči. "Dobrou..." odpověděl Robin a položil ji ruku kolem pasu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mág Mág | Web | 23. října 2008 v 20:18 | Reagovat

Máš v oblibě magii? Rád tě uvítám v rezidenci...(web).

2 Mandy Mandy | 27. října 2008 v 15:39 | Reagovat

Krásné! Moc povedené :).

3 Angel or Devil - Jedna z majitelek Angel or Devil - Jedna z majitelek | 27. října 2008 v 18:25 | Reagovat

Díky:o)

4 Mandy Mandy | Web | 27. října 2008 v 19:08 | Reagovat

Není za co. Je to skvěle napsané a hlavně to má poutavý děj. To se ti fakt moc povedlo! :)

5 mary-jain tvé SBéčko♥ mary-jain tvé SBéčko♥ | 13. listopadu 2008 v 8:10 | Reagovat

sůůůůůůůůůůper dílek opravdu nádherně píšeš :D

6 Majas Majas | Web | 29. června 2009 v 20:46 | Reagovat

moc hezu,co tam asi dělali :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama