6. Hlídky

20. dubna 2009 v 8:00 | Angel or Devil |  Smutnooký (RH)

Ráno jsem slezla se stromu a šla se k nedalekému potoku trochu opláchnout. Když jsem se vracela, myslela jsem jen na dobrou snídani.
"Áááááá!" zakřičela jsem leknutím, "Kdo jsi? Co tu sakra chceš?"


"Jsem přece Allan, Robinův přítel. A já nechci nic. Ale Robin... On chce, abych tě pohlídal."
"Hou hou hou. Zpomal. takhle brzo po ránu je to moc informací najednou!"
Mezitím, co jsem dala nad ohniště vařit vodu, jsem z něj vytáhla, že tu sedí tak hodinu. ani jsem si ho ráno nevšimla. Když začala voda bublat, hodila jsem do ní pár čajových lístků.
"Takže Robin tě poslal..." řekla jsem a ukousla jsem si jablka.
"Jo." odpověděl a celou dobu si mě prohlížel.
"Budeš se mnou celej den?"
"Jestli chceš..."
Zamračila jsem se na něj.
"Prý jsi ho odmítla." pokračoval Allan.
"Hm, dá se to tak říct." zamumlala jsem s plnou pusou, "Nechci se k vám stěhovat."
"Škoda."
Tázavě jsem se na něj podívala: "To jako proč?"
"Myslím, že bychom uvítali ženskou společnost. Jsi hezká. Byla bys sice sama mezi muži, ale některým ženám to vyhovuje..." "Mně ne." skočila jsem mu do řeči. "Navíc..." pokračoval, jako by moji odpověď neslyšel. Ignorant. "... teď jsme přišli o tři členy. Will a Djag zůstali ve Svaté Zemi a Marian - " přestal mluvit. "Už jsem řekl dost důvodů."
"Svůj názor nezměním. Mimochodem... Kdo je ta Marian?" zeptala jsem se.
"Nikdo." odsekl. Radši už jsem se neptala.
Celý večer trávil v mé blízkosti. Nejdřív mi to bylo nepříjemné, ale pak už jsem si zvykla.
Večer jsem se ho znovu chtěla zeptat na onu dívku, ale rozmyslela jsem se.
"Dobrou noc, Emily. Hezky se vyspi."
"Hm. Sbohem." odpověděla jsem. Znělo to nezdvořile, protože jsem k němu stála záda - lezla jsem ne strom.
"Na rozmyšlenou máš už jen tři dny." řekl nakonec a odešel.
'Super.' pomyslela jsem si zkroušeně, když jsem si lehla na postel.

Další den ráno stál o můj strom opřený ten statný muž - Malý John. Chodila jsem s ním po lese. Povídali jsme si o všem možném, pak jsem se zeptala, jestli by mi o sobě něco neřekl. Vyprávěl o své ženě a synovi. Že je musel opustit, i když nechtěl, a tak podobně. Pak jsem si vzpomněla na to, co mi řekl Allan...
"Ty, Johne, můžu se tě na někoho zeptat?"
"No koho?"
"Jmenuje se Marian, kdo je to?"
"Do toho ti nic není." odpověděl mi, "A i kdyby. Nejsem ten, kdo by ti o ní měl něco říct."
"A koho se teda mám zeptat?"
"Teď? Teď nikoho. třeba časem."
"Ale koho?"
"Ehm. Na to možná přijdeš. Teď už půjdu. Sice ještě není večer, ale musím něco udělat. Zítra přijde Much."
Dívala jsem se, jak odchází. Pak jsem cestou domů sbírala houby a sem tam i lesní ovoce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Já já já jenom já!!!!!!!!!!!!! Já já já jenom já!!!!!!!!!!!!! | 20. dubna 2009 v 15:29 | Reagovat

Krásný! xD

2 Majas Majas | 20. dubna 2009 v 15:40 | Reagovat

supr! Ach jo ,jen si vzpomenu na Marian

3 Cosetta SB4ever Cosetta SB4ever | Web | 20. dubna 2009 v 18:42 | Reagovat

Hezky*THUMBS UP*

4 ivanka- SBé ivanka- SBé | Web | 20. dubna 2009 v 18:47 | Reagovat

také smutno-sladké, vždy mám taký pocit, keď na niečo spomínam(v tomto prípade myslím samozrejme Marian)a inak- nechcela by som aby ma stále strážili :D  

5 Šášulka→tvé sbé které tě má mocinky rádo♥♥♥ Šášulka→tvé sbé které tě má mocinky rádo♥♥♥ | Web | 23. dubna 2009 v 17:13 | Reagovat

ty jo jsem strešně napnutá!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama