21. Všechno při starém?

28. června 2009 v 9:23 | Angel or Devil |  Smutnooký (RH)
Předposlední kapitola.
Vím, že jsem někde psala 23, ale nějak jsem se upočítala.
Omlouvám se.
Ta příští je poslední.


Robin se vrátil zpátky k Emily. Klekl si před postelí a opřel se o ni lokty. Vzal Emiliinu ruku do svých dlaní a pevně ji stiskl.
"Em, prosím, uzdrav se. Přišel jsem už o Marian, nechci přijít i o tebe." Pak se dlouze odmlčel, jako by nad něčím přemýšlel. Po chvíli ticha pokračoval: "Allan měl pravdu... Já... Miluju tě." Pohladil dívku po vlasech a potom už jen tiše čekal.

---

"Robine?" zašeptala jsem. Vůbec jsem nemohla mluvit.
Zvedl rozespale hlavu.
"Jé, promiň, nechtěla jsem tě probudit." omlouvala jsem se.
"To nic. To... Ty jsi vzhůru?!" uvědomil si a nevěřícně na mě zíral, "Že se mi to nezdá?"
"Ne, klidně tě štípnu. Já jen chtěla říct, že..."
Položil mi ruku na tvář a dlouze mě políbil.
"...už mi je líp." dokončila jsem větu. Z hromady přikrývek, který jsem měla na sobě, jsem vyndala ruku a pohladila ho po tváři.
"Schovej ji. Měla bys být v teple."
Dlouze jsme si hleděli do očí a on mě hladil po vlasech, dokud jsem znovu neusnula. Nechtělo se mi spát. Byla jsem šťastná. Ten nádherný pocit se mi rozléval po celém těle a nutil mě být vzhůru. Ale nemoc spolu s únavou byly silnější a začaly se mi klížit oči.

---

"Ty ses probrala? Jak ti je?" zeptal se Much, když přišel do tábora pro nějaké věci s tím, že udělá večeři. Byla jsem znovu vzhůru. Slyšel to Malý John a přišel se na mě podívat. "Jo. Budu v pořádku." řekla jsem potichu, ale s úsměvem. John mi ho oplatil a Much se zeptal: "Dáš si taky něco k jídlu? Vařím." "Ráda, Muchi. Ale jen trochu, nemám moc hlad."
Večer proběhl tak jako dřív. Teda skoro. Nebyl tu Allan a já byla v posteli schovaná asi pod pěti nebo šesti přikrývkami.

---

"Robine, jak jsem poznal, že šerif a já... že jsme příbuzní?"
Zbojník mě pohladil po tváři, a pak se zeptal: "Jakže jsi mi říkala?"
"Co prosím?" nechápala jsem, kam tím míří.
"Dala jsi mi přezdívku."
Chvíli jsem přemýšlela a po chvíli jsem se zeptala: "Myslíš Smutnooký? Proč se ptáš?"
"Když jsem se tě ptal, jak jsi na nic přišla, odpověděla jsi, že podle očí. Když jsem tě pak posílal na hrad, sledoval jsem tě. Nejdřív jsem si myslel, že to všechno bylo zbytečné, ale pak, na té popravě, jsem si všiml té podoby. Stála jsi vedle šerifa a já viděl, že máte stejné - "
"Oči." dořekla jsem větu.
Robin kývl a pokračoval: "Ty byly nejvýraznější. Ale tak celkově jste si byli podobní. Jen jsem nechápal, proč jsi k němu tak chladná. Viděl jsem na tobě, že se ti hnusí s ním mluvit. A to, jak ti políbil ruku, bylo nejzvláštnější. Tvá reakce..."
"Fuj. Ani mi to nepřipomínej." vzpomněla jsem si na tu chvíli a nakrčila jsem nos. "Ale co teď s ním vlastně bude?"
"Musím žít. Prozatím." řekl sklesle.
"Proč?"
"Hlídá ho princ John. To je králův bratr. Když se šerifovi něco stane, princovi vojáci spálí Nottingham. A to už tu málem bylo."
"To jsem netušila. Promiň." omlouvala jsem se a na chvíli se ponořila no myšlenek a vzpomínek.
"Měl jsem ti to říct dřív." pokračoval Robin. Zřejmě si nevšiml, že jsem byla chvíli duchem nepřítomná. Políbil mě. "Víš co? Až se vrátí král, budeš moct šerifa zabít. S králem se dohodnu." zavtipkoval a oba jsme se začali smát. "Ó, děkuji vám, pane, jak šlechetný čin." přehrávala jsem a dělala různé grimasy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivanka- SBé ivanka- SBé | Web | 28. června 2009 v 14:17 | Reagovat

takže emily je v poriadu :) pekná kapitola, škoda, že sa to už končí :(

2 Sami Sami | Web | 28. června 2009 v 14:37 | Reagovat

Jj pěkná kapitolka:-) Budeš potom psát něco dalšího?

3 Angel or Devil Angel or Devil | 28. června 2009 v 14:50 | Reagovat

Sami: Mám nějaké nápady, ale vůbec nevím. Po tom, co vím, jak skončí seriál, mi přijde, že bych neměla psát. Já ho nechci zabít tak, jako to udělali scénáristé, ale myslím, že jejich konec byl nejlepší. Vždyť se shledal s marian a tak by to mělo být. Opravdu nevím, jestli si můžu dovolit pokračování.

4 ©heeky ©heeky | Web | 28. června 2009 v 15:00 | Reagovat

Krásná kapitola :)
Určitě bys měla psát dál, píšeš krásně a to, že Robin zemře v seriálu neznamená, že se přestanou psát povídky, ne?

5 Sami Sami | Web | 28. června 2009 v 17:01 | Reagovat

Jj musím souhlasit s ©heeky. To, že seriál dopadne, tak jak dopadne, neznamená, že se přestanou psát povídky. Robin bude navždy žít, jak v našich srdích, tak právě i v našich povídkách. Možná to není uplně užasnej příklad ale vždyť v takovým Potterovi taky umřelo plno postav a lidé o nich přitom píšou dál, jakoby se jim nic nestalo.

6 Luss Luss | Web | 28. června 2009 v 17:25 | Reagovat

Krása...:)

7 Temprence Temprence | E-mail | Web | 28. června 2009 v 18:55 | Reagovat

Přestat psát by byla škoda. A navíc - právě proto, že všechno skončí tak jak skončí by jsi neměla přestat psát. Nikdo by neměl přestat psát. pak by to vypadalo, že jsme zapomněli. Ale my nezapomeneme ...

8 Majas Majas | Web | 28. června 2009 v 20:20 | Reagovat

určitě piš dál,je to  moc fajn a je škoda,že je konec. Mám nápad ,že začnu psát Robina Hooda podle vlastních předtav,že Marian nezemře atd..

9 ©heeky ©heeky | Web | 29. června 2009 v 21:34 | Reagovat

2222 je návštěvnost a ano, na té fotce jsem já, děkuju :D:D. Na novej blog ti určitě adresu dám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama