To je radosti na starém bělidle...

30. června 2009 v 18:41 | Angel or Devil |  Můj milý deníčku...
Tohle je snad jediná věta z Babičky, kterou používám. Přiznám se, zatím jsem ji nečetla, i když jsem ji měla v povinné četbě v primě (1. ročník malého gymplu). Ale měla bych si ji přečíst. Máme ji doma v knihovně.
To ale není důvod, proč to píšu.
Je za námi další školní rok, vysvědčení jsem taky přežila. Dokonce s jedinou trojkou, ne jako v pololetí, kdy jsem se na školu vykašlala a na výpise se mi jich objevilo sedm (ale pšš). S tím jsem spokojená.
Další věc je, že se mi vrátil můj miláček. Myslím teď "jen" mobil. Kdyby byla řeč o klukovi, taky by to nebylo k zahození, ale tolik štěstí mi není přáno.
Škoda.
To byly takové malé zbytečnosti, které jsem možná ani nemusela psát, ale jen tak na úvod se hodily.

Moje kamarádka pořádala u sebe doma rozlučku s naším kanadským spolužákem Mattem. Byl u nás celý rok, pokecáme si v klidu česky a nyní musí, bohužel, jet domů.
Ačkoliv to byla třídní rozlučka, z naší třídy nás přišla asi půlka a z předchozího dne, kdy byla oslava jejích narozenin, tam zůstalo asi pět dalších lidí, kteří k naší třídě asi nepatřili. Ale to je jen detail...
No každopádně byla celkem sranda:o).
Možná až moc, protože kluci se najednou usmysleli, že zvednou lidem okolo náladu. Nevím, co je to popadlo, ale jeden mě chytl za nohy, druhý za ruce, odnesli do koupelny a spolužačka na mě pustila sprchu.
Ehm... Zlitá jsem byla od hlavy až pod zadek. Bílé tričko jaksi zprůhlednělo, vlasy jsem mohla ždímat (to tílko teda taky) a suchou jsem měla asi jen spodní půlku kalhot.
Sehnala jsem si ručník a fén a šla se do koupelny ve druhém patře usušit. Kluk, který z ní zrovna vycházel si mě prohlédl a zeptal se: "Přišel jsem o něco?" Hlava se mi podařila vyfénovat, s tričkem to bylo trochu těžší. Ono nechtělo uschnout.
Z oslavy jsem odjížděla jen v bundě a tričko jsem se nesla v ruce. Kalhoty jsem měla ještě ráno vlhké a triko mi mamča radši rovnou vyprala.
Když jsem jí tu historku vyprávěla, kroutila očima a ptala se, jestli jsou moji kamarádi normální.

Ale aspoň je na co vzpomínat ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivanka- SBé ivanka- SBé | Web | 30. června 2009 v 22:15 | Reagovat

no to hej, my sme napriklad tento rok mali ročníkovu prácu náš prvý rok na strednej škole a ja som to s kamarátkou prezentovala tak, že sme akože hrali scénku...strápnili sme sa, ale bola sranda, najmä keď nám vypadla kľučka z dverí...

2 Monika SB Monika SB | Web | 1. července 2009 v 12:21 | Reagovat

ty jsi nečetla Babičku???? .... každý četl Babičku ... to snad není možný ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama